Od malička žila v malé rodině. Jen ona, matka a otec. Vždy si přála mít nějakého sourozence, ale její rodiče to nechtěli. Ve školce se moc s dětmi nebavila, byla tam spíše jen kvůli tomu, že rodiče neměli čas a byly v práci. Když přešla do školy, bylo to to samé, jako ve školce. S nikým se nebavila, nikdo se nebavil s ní. Byla tam jen kvůli tomu, že ji to ve škole bavilo. Ráda se učila a bylo to i poznat na jejích známkách. Někdo by si o ni mohl myslet, že je šprt, ono to tak ale nebylo. Chtěla jen rodičům ukázat, že je šikovná, protože si to o ní nemysleli. V osmé třídě se jí ale začali projevovat schopnosti, a tak většinu toho školního roku zůstala doma, aby se je naučila ovládat. Díky tomu musela celý rok opakovat. Delší dobu ji trvalo, než si zvykla na nové spolužáky. Měsíc na to ji matka zemřela, protože se nedokázala ovládnout. Brala si to za vinu, i když ji otec říkal, že to její vina není. Když úspěšně zvládla osmou třídu a nastoupila do deváté, otec ji začal týrat. Nejčastěji ji nožem řezal do zad, někdy mlátil nebo škrtil. Po zhruba půl roce ale otec zemřel, protože spáchal sebevraždu. Úřady hledali někoho z příbuzných, ale nemohli nikoho najit, protože buď spáchali sebevraždu, nebo zemřeli při nehodě. Nakonec tedy byla nucena se přestěhovat do dětského domova, na poslední chvíli se ji ale ujala její sousedka. Byla to starší paní, takže ji nechávala volný prostor. Byla ji velmi vděčná, když si ji vzala k sobě. Nechtěla jít do dětského domu, a kdyby se tam dostala, měla v plánu, že by při první vhodné chvíli utekla. Po základní škole přešla na střední, která byla zaměřena na baristictví. Ani na této škole si nenašla žádné kamarády. Nechtěla je ohrozit, kdyby spolu někde byly a ona by se nedokázala ovládat. Raději se všech stranila, co to jen šlo. Po úspěšném vystudování měla v plánu, že si udělá vlastní kavárnu v Brooklynu. Nejdříve si našla nějakou brigádu, kde si docela dost peněz vydělala, zbytek peněz ji ale poskytla její sousedka, která se ji dříve ujala. Byla ji za to velmi vděčná. Nedaleko jejich bytu si koupila starší budovu, která dříve sloužila jako obchod. Upravila si ho podle toho, jak ona potřebovala, koupila nábytek a všechno potřebné vybavení, nechala vymalovat a po měsíci mohla konečně začít prodávat ve své vlastní kavárně s názvem Coffee Life.